Rudolf Krchňák byl mimořádnou osobností, uznávanou nejen u nás, ale i v celoevropském hnutí nevidomých. Byl člověkem výjimečného intelektu, nadání a všestranného vzdělání. Všechny tyto dary dal plně do služeb těm, kteří měli, stejně jako on, potíže se zrakem. Práci ve slepeckých organizacích cítil jako svoji potřebu i morální povinnost.

Rudolf Krchňák se narodil v roce 1905. Neviděl již od svého narození. Díky neobvykle pěknému rodinnému prostředí a neúnavné pomoci matky se mu podařilo získat základní vzdělání, což v té době nebylo u slepců běžné.

Ve slepeckém ústavu se vyučil kartáčníkem a ve volném čase studoval hudbu. Hudba se stala jeho povoláním i jeho láskou. Byl učitelem hudby, aktivním hudebníkem i komponistou. Třicet let učil zrakově postiženou mládež a za tu dobu vychoval velkou řadu schopných muzikantů.

Jeho další zálibou byla činnost literární. Věnoval se studiu života významných nevidomých osobností. Jeho dílo "Nevidomí známí, neznámí" si získalo mezinárodní ohlas. Rudolf Krchňák byl nadšeným propagátorem jazyka esperanto, i v tomto oboru byl činný a uznávaný u nás i v zahraničí.

Literární činnost tohoto mimořádného člověka byla nejen odborná, ale také básnická i beletristická. Je veliká škoda, že jeho řádky a verše nebyly vydány. Jen v roce 1948 vydal Podpůrný spolek samostatných slepců útlou knížečku "S bílou holí".

Autor zde píše své životní postřehy s jemným, lyricky laděným humorem člověka, který sám po světě chodí s bílou holí. Jeho bystré postřehy jsou natolik aktuální a problémy života nevidomých jsou zde tak srozumitelně vyjádřeny, že mohou a snad i budou sloužit jako spojovací most světa vidomých a nevidomých i v dnešní době.