Život člověka je spletencem malých i velkých událostí, někdy příjemných, jindy smutných i tragických, tu zase veselých, či legračních. Tak je tomu i v životě slepce.

 Někomu by se mohlo zdát, že v jeho životě převládají události spíš smutné. Já se však domnívám, že náš život je okořeněn zážitky, které těžko okusí člověk vidící. Když je prožíváme, tak je to v té chvíli třeba trapas nebo úplná tragédie. Když však takovou příhodu dáme k lepšímu někde u skleničky bílého vína, určitě jí pobavíme ty ostatní. A tím také sami sebe.

 Štěstí člověka přece není podmíněno jeho dokonalostí tělesnou ani duševní. Kdo z nás může říci, že ví, jaké normy použil Stvořitel, když z hlíny hnětl člověka?

Buďme tedy takoví, jací jsme, a buďme Bohu vděční za všecko, čím nás vybavil a čím nás stále obdarovává.