Pro člověka, který ztratil zrak a měl rád stromy, kytky a zvířata - prostě celou přírodu, je veliký dar, když potká kamaráda, který toho o přírodě hodně ví, propůjčí mu své oči a rozdělí se s ním o své vědomosti. A když se ten kamarád umí vžít do kůže nekoukavého a dovede mu popsat tvary a barvy, tak je to ještě lepší.

Já takového kamaráda mám. Píše mi o tom, co kde viděl, dlouhé dopisy. Sestra mi jeho dopisy načítá na kazety, abych se k nim mohla vracet. A tak přede mnou defiluje řada našich i exotických zvířat. Obři v říši hmyzu, jakými jsou třeba jihoameričtí, až 20 cm velcí brouci herkulové, nebo afričtí goliáši, kteří jsou sice menší, ale těžcí a srážka s nimi může znamenat rozbité přední sklo a dopravní nehodu. Svým vnitřním zrakem vidím pestrobarevné brouky krasce, které si domorodé ženy dávají do vlasů místo šperků a z krovek si dělají náhrdelníky. Představuji si obrovské motýly martináče, kteří mohou mít rozpětí křídel až 25 centimetrů. Ožívá přede mnou náš les se všemi svými obyvateli, ale také se dovídám o mlžných pralesích, kde každé ze všech tří výškových pater má svou specifickou vegetaci i živé tvory, a přesto mezi nimi existuje závislost.

;A když toto všechno poslouchám, přenáší se na mne přítelův obdiv k Bohu - Tvůrci, který stvořil všechnu tu krásu a rozmanitost přírody, vybavil ji tak dokonalými zákonitostmi a ve svém tvůrčím díle pomyslel na každou maličkost.

Stačí si třeba vzpomenout na to, že ptáci hnízdící ve skalních útesech mají vajíčka podivného tvaru, který v případě, že se vajíčko dostane do pohybu, funguje jako jakási vrtulka, která roztočí vajíčko na místě a zabrání, aby se skoulelo dolů z útesu. Občas mi přítel doplní vyprávění i hmatovými vjemy. To když mi přinese ukázat něco ze své sbírky přírodnin - různé kameny a zkameněliny.

Jedou v létě zazvonil telefon a na druhé straně se ozvalo: "Holky, jste doma? Tak asi za hodinku jsem u vás!" Když jsme se přivítali, sáhl do tašky a položil mi na klín nevelké zvířátko s nesmírně hebkou srstí. Zkoumám rukou, kde to má konec a kde začátek. Nahmatám hlavičku s malými oušky, schovanými v chlupech, a s trochu vystouplým čumáčkem a končetinu zakončenou malinkatou ručkou s droboučkými prstíky. Zvířátko je asi 20 cm veliké a připomíná plyšového medvídka. Napadlo mi, že nám Milan přivezl ukázat nového člena domácnosti - poloopičku outloně. Zvířátko se chvěje a vydává tiché a trochu bručivé zvuky. Milan mi doplňuje nehmatatelné - barvu očí a srsti a outloní holka se pomalu uklidňuje. Svými prstíky se mě chytila za prst, schovala hlavičku do rukávu a za chvilku usnula. Je to zvířátko s noční aktivitou, takže ve dne s ním není žádná legrace, ale zato jsem ho mohla do sytosti hladit a pořádně prohlédnout.

Když hosté odjeli, napadlo mi, že asi málokdo má možnost dostat se tak blízko k exotickému tvorovi. Vážila jsem si toho, že se kamarád přijel podělit o radost z nového přírůstku i za cenu rizika. Outloň je choulostivé zvířátko, zvyklé na stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Ráda jsem uslyšela, když přítel zavolal, že dobře dojeli a outloní slečna výlet přežila bez následků a za chvíli si již v teráriu vesele hrála se svým kamarádem.