Sešli jsme se oslavit rozloučení s manželkou našeho nevidomého přítele, zpěváka a muzikanta.

Všichni pohřební hosté obdivovali tu drobnou ženu, která po celý svůj život nosila na svých zádech kříž - pokřivení, které deformovalo její postavu. Působilo jí nejen zdravotní potíže, ale také i lidské komplexy. Ale díky tomuto kříži našla kdysi odvahu ke kroku, který dal jejímu životu nový směr. Odpověděla tehdy na inzerát, ve kterém hledal nevidomý muž životní družku.

Schůzku si dali na nádraží v Přerově, kam každý z nich přijel z jiného konce republiky. Oba přijeli plni očekávání, ale také plni obav.

Pohledný mladík v černých brýlích přecházel po nástupišti a poklepával bílou slepeckou holí. Dívčino srdce prudce bilo, když ho oslovila. A on byl šťastný, že přišla. Cítili se spolu dobře od tohoto prvního setkání. Dalo by se říci "láska na první pohled", i když jeden z nich neviděl.

Nevidomý muž dokázal dát ženě najevo, že vnímá její cenu. A mladá žena byla okouzlena jeho mužností a příjemným chováním. Cítila se vedle něho bezpečná a šťastná. V lásce a harmonii pak prožili třicet pět let. Jejich život posilovala hluboká víra, společná láska k hudbě a dobří přátelé.

Dnes přítel kněz hovořil o jejich naplněném životě, o manželství, které dávalo sílu dvěma slabým lidským bytostem. Odešla, protože již další sílu neměla. Její muž a přátelé se jí přišli poklonit a poděkovat za tu velikou odvahu, se kterou kdysi přijela na jedno nádraží.