Čiperná a duchem stále mladá Jarmilka byla ve svém životě nejšťastnější ve chvílích, ve kterých se mohla o někoho starat.

Když ve třech letech oslepla, nedovolil její mamince sedlák, u kterého pracovala, aby ji měla u sebe. Takové dítě nemělo v jeho očích vůbec žádnou cenu. Ale Jarmilka se ve slepecké škole na Hradčanech naučila nejen číst i psát bodové písmo, ale také číst notový part. Hbitě přejíždí prsty po papíře s vytlačenými body a podle takto napsaných not dokáže krásně zpívat. Ale to není všechno, Jarmilka se naučila také plést. A plete tak zručně, že by jí většina vidomých žen mohla jenom závidět.

Dětství a mládí prožila mezi stejně postiženými dívkami v péči řádových sester. Ráda na ně vzpomíná. Ale tu nejhřejivější vzpomínku má na laskavou sestřičku Karmelu. Po celý život to pro ni byla prostě "její sestřička".

"Povídat si se sestřičkou Karmelou třeba při pletení, to byly krásné chvíle. Uměla rozdávat radost. Vzpomínám, jak si jednou přivstala a šla do zahrady, kde krásně zpívali ptáci. A ten ptačí koncert pro nás natočila na magnetofonový pásek. Byly jsem již dospělé dívky, ale radovaly jsme se jako malé děti.Tehdy byl magnetofon ještě vzácný, ale daleko vzácnější byla ta její snaha udělat nám radost. Kdykoliv někam jela, vozila nám drobné dárečky. A jak nás dokázala vést a vychovávat! Ještě dnes se stydím při jedné vzpomínce. Dala mi tehdy nějaký úkol, ale mně se nechtělo a odmlouvala jsem. Nevyčítala, jen řekla, že to udělá za mne. A to mě bodlo víc než facka."

Když byly v ústavu řádové sestry nahrazeny civilními, našla sestra Karmela nový domov na faře u svého bratra faráře. A k životu na faře pozvala i svou milou Jarmilku. Ta přijala a ráda na tu dobu vzpomíná: "Brzy jsem se naučila samostatně pohybovat mezi farou, sakristií a kostelem. Mým úkolem bylo utírat prach v kostelních lavicích. Vyšplhala jsem s prachovkou i na kazatelnu. Zacvičila jsem se také do domácích prací. Dali mi na starost i slepičky. Připravovala jsem jim krmení a sbírala vajíčka. A to byla veliká legrace. Kurník byl už hodně vetchý, tak jsem na něj nechtěla lézt zbytečně. Vystoupila jsem po slepičím žebříčku jen několik stupínků a hráběmi opatrně, zlehoučka prozkoumávala seno. Teprve když hrábě o něco zavadily, vyšplhala jsem až nahoru. Aby se kurník nezřítil, lezla jsem po čtyřech a vyhledávala vajíčka."

Když se sestře Karmele prudce zhoršilo její nalomené zdraví, převzala ji Jarmilka plně do své péče. Lehoučkou jako pírko ji přenášela z lůžka do vozíku a vozila do zahrady. Umývala ji i krmila. Byla šťastná, že mohla té dobré sestřičce trochu oplatit všechnu tu lásku a péči, kterou slepým dívkám ve svém životě rozdala.