Před mnoha lety si jedno pražské krematorium najalo čtyři nevidomé hudebníky. Měli hrát hudební doprovod při smutečních obřadech. Hráli v malém kamrlíčku vedle obřadní síně, do které měla hudba procházet okénkem ve zdi.

Muzikanti si začali chystat svoje nástroje. Čtyři nevidomí v malém prostoru snadno něco shodí. Stalo se. Něco spadlo na zem a začalo to syčet. Všichni věděli, že se v tomto krematoriu používá plyn z plynových bomb. Najednou někdo z nich vykřikl: "Bomba! Zachraň se, kdo můžeš!"

A čtyři muzikanti se začali hrnout z místnosti ven.

Panika dovede nadělat vždycky veliký zmatek. Ale panika čtyř slepých muzikantů na útěku je zmatek ještě větší. Každý z nich se snažil zachránit nejen vlastní život, ale také svůj hudební nástroj. Tak se s nástroji v rukou tlačili jeden přes druhého ze dveří. Ale místo z budovy ven vyběhli po schodech na kůr. Když se tam konečně nacpali, dozvěděli se, že ta bomba, která je tolik vyděsila, byl jenom hasicí přístroj. Uvolnil se z držáků, spadl na zem a začal syčet.

Aby nenarušili důstojnost obřadu, odehráli svůj hudební doprovod z kůru. A tak nikdo ze smutečních hostů netušil, jaké drama se odehrávalo v zákulisí.