Nevidomý muž přecházel po nástupním ostrůvku. Potřeboval se dostat na druhou stranu vozovky. Bylo to v době, kdy ještě nebyly přechody ozvučené. Sám se přejít bál a lidi kolem sebe oslovovat nechtěl. Nevěděl, jestli třeba nečekají na tramvaj.

Jak tak nervózně přecházel sem a tam, zavadil o loket nějakého člověka, který se ho hned chytil za paži. Zaradoval se. Někdo se ho ujal, aby mu pomohl přejít. Netušil, že ten druhý je také slepý. I on si to drcnutí do ramene vysvětlil po svém. Někdo mu tu nabízí rámě, aby ho převedl přes cestu.

A tak společně vykročili. V té době ještě nebyl provoz na cestách tak rušný, tak se šťastně dostali na druhou stranu. První pěkně poděkoval: "Děkuji vám, že jste mě převedl." "Ne, ne," protestoval druhý. "To já děkuji vám! Víte, já nevidím." "No, to já také ne," rozesmál se ten první.