Pan Benda byl dobrý hudebník. Hrál snad na všechno, co vydává nějaký zvuk. Zaskočil za křídlováka na pohřbu a na taneční zábavě vzal ochotně do ruky saxofon, klarinet nebo i harmoniku.

Koncem dubna za ním přišel kapelník, že jim onemocněl kamarád od heligónu a oni že musí jít hrát v prvomájovém průvodu. Nemusel ani moc mluvit a vůbec ne prosit. Pan Benda jen připomněl, že tak jako vždycky při pohřbu potřebuje k sobě nějakého kluka, aby ho udržel v průvodu.

Počasí se vydařilo, nálada byla májová a hudba vesele hrála do kroku. Pan Benda tvrdil muziku, ale zapomněl při tom, že se před hřbitovem musí zahnout vlevo. A ten hoch-navigátor asi podlehl májové náladě a místo svého úkolu se díval po děvčatech. Pan učitel až u hřbitovní brány zjistil, že hraje sice dobře, ale ne v průvodu dělnické třídy, ale u sídla nebožtíků.