Nemá se přehánět ani horlivost v pomáhání bližním...

Dozvěděla jsem se o jednom starším muži, který žije sám a má problémy s viděním. Prý hledá nějakou spřízněnou duši, která by mu pomohla se s tím vyrovnat. Okamžitě ve mně vzplanula touha zasvětit toho nešťastníka do tajů čtení bodového písma.

Známí nám zprostředkovali setkání. Tak jsme se spolu prvně sešli. Já, samozvaná učitelka s nadšením pro výuku, a on, s úplně jinými představami. Hned po seznámení se mě zeptal, kolik času mu mohu věnovat. "No to bude záležet na vaší rychlosti, šikovnosti a píli," odpověděla jsem a udivilo mě, že stojí jako solný sloup a nějak divně si mě prohlíží. Abych to uvedla na správnou míru, ještě jsem dodala: "To všechno záleží jenom na vás, na vaší chuti, co všechno chcete dokázat. Chce to ale trpělivost při nezdaru a hlavně musíte cvičit hmat!" A to již bral milý pán do zaječích, v běhu stačil jen vykoktat, že od prvního rande si sliboval ledasco, ale že já to budu brát takovým útokem, to skutečně nečekal.

Nakonec se všechno vysvětlilo. Pochopili jsme se, dohodli a rozešli se v dobrém. On se nechce učit bodové písmo a já zase nechci sdílet jeho představy.

A já jsem navíc pochopila, že ani nadšení učit druhé se nemá přehánět.