Máme v rodině tetu, co se letos dožije devadesáti dvou let. Bývala vždycky drobná, milá a hezká, a tak jsme jí říkali "tetinečka", no a říkáme jí tak pořád. Na svůj věk je velice čilá, o všechno se zajímá a pro všechno má pochopení.

Když jsem se s ní jednou loučil, objal jsem ji a políbil. Přitom, nevím ani, jak se to stalo, chytil jsem ji za pravé ňadro. Uvědomil jsem si rychle ten přečin a hned jsem se jí omlouval. Tetinečka ale opáčila: "Šak co? Šak je to na chytání!"

Dal jsem tu příhodu k dobrému při návštěvě u švagrové. Ta se jen lišácky zasmála: "To je o tobě známé. Naše Marcelka si začala psát v první třídě deníček a také tam uvádí: Jezdívá k nám na návštěvu strejda Jenda. On nevidí, a proto na nás maká."