Byl krásný podzim. Já a mých sedm kamarádů jsme se společně vypravili rybařit na jižní Moravu. Bydleli jsme v kempových chatičkách. Když jsem si všechno v té své přehledně uložil, vydal jsem se hledat "místo úlevy". Chvíli mi trvalo, než jsem ho našel. Potom jsem s výrazem zkušeného badatele hlásil všem kamarádům, kde mají toto zařízení hledat.

Jak plynula voda v Dyji, tak rychle uplynul i náš čas vyměřený pro rybolov. Po prvních nádherných dnech začalo pršet, a tak naše kroky ráno nevedly k řece, ale do místní hospůdky. Po několika pivech jsem musel navštívit ono mne již důvěrně známé místo.

Když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že přede dveřmi sedí veliký pes. Vypadal klidně, a tak jsem zažertoval: "Co ty tady pejsku děláš, ty tu snad někoho hlídáš?" Ze záchodu se ozval ženský hlas: "Ano, hlídá tu svoji paní!" Bodře jsem se jí zeptal, zda si to trošku nespletla a nevybrala si špatné dveře. Ona však rázně prohlásila, že si dveře nespletla, ale já že si je pletu každý den. Jako opařený jsem rychle vypadl a šel hledal ten správný vchod pro pány.

Když jsem se svěřil kamarádům, co se mi přihodilo, řvali smíchy. Ještě víc je pobavilo to, že jsem chodil na dámský záchod celé ty tři dny. Dodnes si mě dobírají a pokaždé mi nabízejí, že mě rádi zase odvedou na záchod - samozřejmě že na ten dámský.

Poučení z toho plyne: "Než někam vlezeš, tak se raději dvakrát zeptej, zda jsi opravdu tam, kde si chtěl být!"