Hráli jsme šachový turnaj v Rokycanech. Bydleli jsme v pěkném hotelu "Český lev". Hrací místnost byla jen dvoje dveře od našeho pokoje, tak jsem nepotřeboval průvodcovské služby své ženy. Ta zabalila všechny naše věci do igelitových tašek a vypravila se na nedělní bohoslužby.

Dohrál jsem poslední partii a vydal se za naším rozhodčím do jeho pokoje na kus řeči. Zakopl jsem tam o spoustu batohů v koutě. "Au, co to tu je?" "No, všichni mají už sbaleno, přece víš, že máme odevzdal klíče od pokojů!"

Polekalo mě to a málem jsem ještě zakopl o Amiku, vodicí fenku, která s námi byla poprvé a bylo jí všude plno. Spěchal jsem do našeho pokoje a začal cpát naše věci do batohu. Svazek klíčů paní pokojské již visel ve dveřích. Nechal jsem je pootevřené, a když vešla, začal jsem se horlivě omlouvat, že hned vypadnu, jen co to dodělám.

Neodpověděla mi ani na pozdrav, ani na moje omlouvání. Šustila s něčím u okna, jako bych tam nebyl, a mně z toho bylo dost nepříjemně. Najednou ke mně přiběhla a olízla mi nohy. Vyhrkl jsem s ulehčením: "Kuš, ty potvoro!", ale Amika se neurazila.