Bylo to krátce po studiích. Pomalu jsem si zařizovala vlastní domácnost. V kuchyni jsem uměla snad jenom přikrýt hrnec pokličkou. Přesto jsem se ale odvážila pozvat svého milého na mnou vlastnoručně připravený oběd.

Zeptala jsem se své zkušenější kolegyně, co mám uvařit. "Nejjednodušší máš hovězí polévku a karbanátky s bramborem." Poslechla jsem ji, nakoupila potřebné suroviny a uložila je do mražáku. V den D jsem začala s vařením. Zmrzlé maso mi však připadalo úplně stejné, i když jsem ho ohmatávala ze všech stran. A tak jsem uvařila polévku z mletého masa a z toho polévkového masa karbanátky udělat nešly. Snažila jsem se ho tedy rychle uvařit, abych měla něco alespoň ke chlebu, ale marně.

Maminka se potom mého chlapce ptala, jak si pochutnal. "Mami, bylo to dost hrozné, ale když jsem viděl, jak se snaží, tak jsem snědl všechno. Přece jí nepokazím radost."

Od té doby mě manželova maminka vždycky zvala v neděli na oběd. A já jsem se jí vyptávala a vyptávala, a tak mě pomalu naučila vařit všechno, co má můj manžel rád.