Na střední hudební školu pro nevidomé nastoupili noví studenti. Všechno kolem bylo pro ně neznámé. Museli se s každým koutem nového prostředí seznamovat.

Tři chlapci se domluvili, že půjdou společně prozkoumávat okolí. Neviděl ani jeden z nich. Ale nést s sebou tři slepecké hole se jim nechtělo. Tak se dohodli, že se jim půjde lépe, když hůl ponese jen jeden z nich. Zdálo se jim nejrozumnější, bude-li to ten prostřední.

A tak vyšli. Ale náhoda tomu chtěla, že právě ten prostřední narazil do sloupu. Rána to byla veliká, ale mnohem víc je polekal rozhořčený ženský hlas, který se ozval za nimi: "To je hrozné, dva ho vedou a ještě ho nechají narazit!"