Ten den jsem šel na ryby sám. A hned od začátku se mi nezvykle dařilo. Napíchl jsem kůrku chleba na háček, a než jsem si nachystal návnadu na druhý prut, už tam byl kapřík. Chvíli jsem se pachtil s oběma pruty a potom jsem si konečně na chvíli sedl na sedačku. A to se již na pravém prutu začal pohupovat ohlašovač záběru. Všechen zbytek mého zraku se soustředil jen a jen na ten prut. Prudce jsem zasekl a ucítil rybu. V té době jsem netušil, jak veliký úlovek to je.

Zdolal jsem rybu až za pomoci rybáře, který mi přispěchal na pomoc. Byl to candát a měl v puse snad víc zubů, než mám já. Snad jsem se ho i trochu bál, měřil 88 centimetrů.

Jeden kamarád mě potom i s candátem odvezl domů a tam zabodl rybě nůž do krku, aby oddělil hlavu. Moje žena začala křičet, ať toho nechá, že po nás nebude uklízet. Myslela si, že je to maketa vycpaná pilinami. Dlouho nechtěla věřit, že je ta obrovská ryba čerstvá a je opravdu moje.

Byl to můj trofejní úlovek, třetí největší candát ulovený v tom roce.