Jeden funkcionář slepeckého hnutí byl v mládí také telefonistou. Tehdy stál vycvičený vodicí pes 4 500 korun a on měl to štěstí, že ho získal a stali se pak nerozlučnou dvojicí. Oba byli tehdy mladí a hbití. Pohybovali se spolu ulicemi města rychle a bezpečně.

Když tak jednou spěchali do práce, udělal pes Iris něco, nač nebyl jeho pán zvyklý. Při přecházení ulice se zastavil, a když byl vybídnut k další cestě, dokonce si sedl. Pán se nad tou jeho neposlušností rozčilil, a i když se to nemá a nesmí, přetáhl ho holí a znovu houkl: "Vpřed!"

;Pes skočil, ale víc a dál, než byl pán zvyklý. Strhl ho, a tak musel skočit také, neskočil však dopředu, ale o dva metry níž. A protože držel psa nakrátko, stáhl ho s sebou do výkopu, který byl mezi kolejemi tramvaje. Než se oba vzpamatovali, už nad nimi projížděla jedna tramvaj za druhou.

Vrčeli tam na sebe v té jámě dvě hodiny, než je někdo uslyšel. Dělníci pracující na ulici je nakonec vytáhli. No a od té doby se stal navždy vůdcem smečky pes Iris.