Véna Šmoldas byl asi prvním nevidomým telefonistou u nás. Než ale dostal to místo telefonisty, pokoušel se uplatnit i jinak. Nějaký čas byl i pojišťovacím agentem.

Dostal přidělenou vilovou čtvrť, a tak zkoušel štěstí dům od domu. Přišel tak k jedné brance, hledal tlačítko zvonku, ale marně. Sáhl na kliku a bylo otevřeno. Tak šel statečně dál. U domovních dveří tlačítko sice našel, ale nikdo na zvonění nereagoval. Zase zkusil kliku a dveře se otevřely. Vešel do předsíně a zaposlouchal se. Za jedněmi dveřmi slyšel šplouchání vody.

"Aha, kuchyň! Myje se asi nádobí." Zaklepal a vešel. Nikdo nic neřekl, a tak spustil ten svůj naučený pojišťovácký kolovrátek. Po značné době skončil. Nadechl se a čekal reakci na tu svou řečnickou tirádu. Dlouho bylo ticho a potom se ozval jemný hlásek, odněkud zezdola, jakoby z hlubin země. "Děkuji pane, ale musíte jít na chvilku ven, abych mohla vylézt z vany a trochu se obléknout."