Vénův bratr byl lékař. Jednou v neděli odpoledne ho pozval na malou vyjížďku do vesnice, kam jel za pacientem. Zaparkoval u příkopu a dal bratrovi na vybranou. Může čekat ve voze, nebo se procházet na sluníčku. Tak si Véna zvolil to slunce.

Šel pomalu krajem cesty. Vpravo tráva, vlevo štěrk. Slyšel před sebou skupinku vesnických děvčat. Opatrně se jim vyhýbal, ale přece jen na jedno narazil. "Promiňte, slečno," omluvil se. Ale nebyla to slečna, byla to kráva, která se pásla u cesty. Byl rád, že se dívky právě něčemu hihňaly a jeho omylu si nevšimly. Šoural se dál a znovu na tu krávu narazil. "Kuš, dobytku!" řekl žoviálně. Ale ouha, tentokrát to byla opravdu slečna.