Trapasy bývají velice často vyráběny uměle. O určité věci začne mluvit okolí, ale nejčastěji objekt sám. Prožíváme zkrátka některé věci intenzívněji, než je zdrávo, mnoho si děláme z běžných „trapásků“, jaké přináší život každému.

Jednou jsem si u známých chtěla pohladit psa a tu mne něco dost bolestivě ťuklo do zubů. Kamarád, který přinášel talíř polévky, ač viděl, prostě přehlédl, že se skláním dolů, abych pohladila Bojara, jejich nové štěně. Ten chlapík – už nežije – byl vůbec svérázný. Jednou se mi podařilo vylít u nich na verandě kávu a dozvěděla jsem se: „Ty jsi ale blbá, už ti žádnou neuvařím!“ Co se dalo dělat, musela jsem sušit ústa. No, příjemné to nebylo, ale možná lepší, než když je člověk přesvědčován, že se vlastně nic nestalo, a skoro chválen, jak je šikovný. Dlouho mi vadilo, když někdo řekl, že jemu, i když vidí, se stávají daleko horší věci. Inu, stávají, proč ne, stačí poslouchat, co si lidé povídají mezi sebou, nebo zcela veřejně do rozhlasových stanic.

Trapasů zkrátka není nikdo zcela prost. Záleží ale také trochu na povaze, jestli mi neschází humor a nadhled. Podceňování se a zveličování nepomůže mně ani druhým. Asi nejlepší zacházení s trapasy je dokázat přejít je v klidu. Tím na ně dokonce ani neupozorníme. Jsou naším malým tajemstvím, můžeme se k nim časem přiznat někomu zvlášť důvěrně známému. Dodatečně nás skoro potěší ty, jimž se srdečně zasmějeme.

A trapasy kritizovatelné? Jsou to asi ty, které vznikají naší nedbalostí, neochotou pochopit druhého. Nedávno se mi podobný málem stal: Zcela neznámý mladík mne v tramvaji požádal, abych mu ukázala hodinky. Mám německy mluvící. První, co mi proběhlo myslí, byla otázka, co je mu vlastně do mých hodinek. Ale ovládla jsem se, on si je prohlédl a vysvětlil, že kdysi takové viděl v nějakém obchodě a kamarád mu to nechtěl věřit. Kdybych k němu byla nepříjemná, někteří spolucestující by se ohlédli, ten hoch, jinak velice nesmělý, by se možná omluvil a vznikl by také trapas. Naprosto zbytečný, nepříjemný trapas, který by o zrakově postižených lidech neřekl nic dobrého.

Takže trapasy nejspíš byly, jsou a budou. Jen je uměle nevyrábět a nic si nedělat z těch, kterým se stejně neubráníme. Často jsou jejich příčinou takzvaně zdraví lidé. Ale nedostávají se i oni s námi do všelijakých trapných situací? Jistě ano a prožívají je stejně jako my. Samozřejmě to neodnesou ignoranti, kteří si jdou svou cestou, ale ti, kterým na nás záleží. Chtějí být nejen pomocníky, ale i kamarády, těm toho padne na hlavu nejvíc, často i za ostatní, kteří zmizeli v davu, když se dopustili něčeho nepříjemného.

Mějme, když už tak všichni chodíme po světě, vzájemné pochopení pro všemožné trapasy – a nejlíp nám bude, když se jim naučíme společně smát.

Eva Budzáková, Lanškroun


zpět na výběr povídek