Jela jsem tramvají do práce. Jako vždycky nastupuji a vystupuji předním vchodem u řidiče. V tu chvíli mám bílou hůl složenou, lépe se mi tak vystupuje. Jsem opatrná, uvědomuji si, že některá souprava má přední část vozu více zkosenou, takže ten poslední krok musí být trochu delší, abych s jistotou vstoupila na chodník. Vědoma si toho, vystupuji.

Jakýsi dobrák, který byl přede mnou s velikou pootevřenou prázdnou taškou v ruce, mi chtěl pomoci. Dopadlo to nečekaně zajímavě. Vstoupila jsem přímo do té jeho tašky a sedla si. Pod nečekanou tíhou ji upustil.

Sedím v ní sice nepohodlně, ale čekám, že ji vezme a odnese až na moje pracoviště. Těším se, jak mi budou kolegyně závidět to malé soukromé taxi.

Eva Reinwaldová