Byla jsem na návštěvě v sousední vesnici. Sama bych to nezvládla, tak mě tam provázela tělesně postižená přítelkyně, které zase dělala potíže chůze.

Když jsme se vracely domů, ujel nám autobus. Nezbylo nic jiného, než si stopnout nějaké auto. Ona svýma zdravýma očima vybírala auto, ve kterém mají místo, a na mne zbyl úkol auto zastavit. Podařilo se nám to celkem brzy. Řidič viděl, jak přítelkyně těžce dobíhá k vozu, zacouval a dokonce postižené pomohl nastoupit.

Dojala mě jeho ochota a cestou jsem přemýšlela, jak se hodnému řidiči odměním. Vyhrabala jsem z kabelky peněženku a nachystala si do ruky papírový obnos. Ve chvíli, kdy jsme se s ním loučily a děkovaly, jsem mu podávala zaslouženou odměnu. On ji nepřijal. Byla jsem neodbytná a vsunula mu peníze do kapsy.

Doma jsem při kontrole peněženky zjistila, že jsem tomu dobrákovi násilím vnutila účtenku z obchodu a peníze mi zůstaly.

Eva Reinwaldová