Byla neděle a manžel musel do práce. Bylo mi ho líto, ráda bych mu byla víc prospěšná. A jako na potvoru, dřív, než se vrátí, musím odejít na schůzi, kterou nemohu vynechat.

     Oběd pro manžela byl připravený na kamnech, ale bude mu líto, že mu ho ženuška nepodá na stůl. Věděla jsem, že mohu svůj image vylepšit alespoň tím, že mu upeču buchtu ke kávě. Bylo už dost hodin, když jsem sháněla nějaký dobrý, rychlý recept. Podařilo se.

     Těsto sice nevypadalo nadvakrát dobře a upečená buchta se na plechu nezvedala, jak by měla, i když jsem do ní dala celý prášek do pečiva. Ale čas na ochutnávání jsem už neměla. Vystavila jsem buchtu tak, aby se na něj usmívala hned, když otevře dveře. Pak už jsem musela odejít.

     Můj šťastný návrat domů se změnil v tragédii. Sotva manžel uslyšel zarachotit klíče v zámku, už byl u dveří, chytil mě pod krk a spustil: „Ty jsi mě chtěla otrávit!“ Hleděla jsem na něho s úžasem. V kuchyni byla rozkrojená buchta, ale mnoho z ní nechybělo. Manžel mě nutil, ať ji ochutnám a posoudím sama, zda je jedlá. No, musím přiznat, moc jedlá zrovna nebyla. Omluvila jsem se mu. Pak jsme hledali v odpadkovém koši, co jsem vlastně do té nedělní buchty dala. Místo prášku do pečiva – Petol. Ten je hořký a štípavý. Taková byla i ta moje úplatná buchta.

     Z toho plynou dvě poučení: Neuplácej! Ukládej věci na správné místo, abys je nemohla zaměnit!

     Eva Reinwaldová