Je pro mne nutným zlem, když musím jít s manželkou nakupovat. Je si toho vědoma, a tak mě nechává stát vždy před obchodem, abych nepřekážel a nebručel, když se dlouze vybavuje s prodavačkami.

Jednou mě nechala stát před prodejnou dámského prádla. Vůbec jsem netušil, že stojím obrácen obličejem do výkladní skříně. V ruce jsem držel svou bílou hůl, která k nevidomému patří jako zátka k lahvi.

Najednou ke mně přistoupí nějaký člověk a začne mi lát: „Zneužíváš bílou hůl, děláš se, že jsi slepý, a oči ti lezou z důlků, když vidíš dámské prádlo!“ Po takové spršce, věřte, se mi chtělo spáchat hřích. Vejít do prodejny a zboží si alespoň osahat.