„Stála jsem na jevišti v davu ostatních aktérů a recitovala monolog, už nevím, snad to byla Medea,“ vyprávěla nám herečka Zora Rozsypalová svým altovým hlasem. Je o ní známo, že velmi špatně vidí. „Udělám dva kroky vpřed, abych zdůraznila vážnost slov, a najednou cítím, jak se pode mnou propadá podlaha, vlastně to bylo pevně přibité černé plátno, které mělo opticky prodloužit jeviště, a bylo jím přikryto orchestřiště.

Jen jeho pomalé odtrhávání od hřebíků zabránilo prudkému pádu mezi židle a mé nečekané artistické vystoupení neskončilo úrazem. Tak jsem se rychle vyprostila z plátěných otěží a spěchala po schodech zpátky na jeviště. Zastihla jsem své kolegy, jak zděšeně hledí dolů, snad už mysleli na moji poslední hodinku.“

„Tak hrajeme, ne!“ povídám a pokračovala jsem v začatém monologu.“