Vykračovala jsem s bílou holí v ruce, když zpoza rohu vyletěl chlap. Zakopl o mou hůl, cápl do největší louže, až mi zapleskl brýle, a zařval: „Co se tu s tím bidlem meleš, slepice jedna?“

Než jsem stačila hlesnout, zadíval se lépe a už mnohem mírněji pronesl: „To jsem ale vůl, vždyť je to bílá hůl! Promiňte, já budu příště pospíchat pomaleji.“