Když jsem studoval vysokou školu, bydlel jsem na koleji v Opletalově ulici, asi sto metrů od rohu ulice Hybernské. V Hybernské byly různé obchody – pečivo, lahůdky, kam jsem chodíval nakupovat.

Jednou v pátek odpoledne jsem se vypravil nakoupit si nějaké drobnosti. Na přechodu jsem čekal, až mě někdo převede. Ujal se mě nějaký pán, nabídl mi, že mě převede, a hned se mě začal vyptávat: „Vy vůbec nevidíte?“ „Ano, nevidím,“ přisvědčil jsem s klidem, ale on pokračoval: „A to máte od přirození?“ Na to jsem opět odpověděl: „Ano.“