Můj nevidomý známý měl ve městě, kde žije, oblíbenou restauraci. Vnější okenní parapety tam byly tak nízko nad zemí, že na první pohled vypadaly jako zvýšený schod. A do té restaurace si přivedl skupinku svých špatně vidících přátel.

Jeho orientace není dokonalá a ty okenní parapety byly blízko vstupních dveří. Tak se stalo, že se snažil vejít do restaurace otevřeným oknem a málem vstoupil na stůl u okna sedícího hosta.

;Číšník, který nevidomého dobře znal, celou situaci zvládl. Zareagoval rychle a při tom prohlásil s klidem Angličana: „Že k nám chodíte rád, to nás těší. Že k nám vedete své přátele, to jsme rádi, ale že chcete vejít oknem, to nám přece jen trochu vadí.“