Studoval jsem na gymnáziu pro zrakově postižené, které bylo pouze v Praze. Spolu s mým spolužákem z Bratislavy jsme se vraceli z malé hospůdky. Hospůdka byla nedaleko našeho bydliště a ulice nebyla nijak rušná, tak jsme šli bez bílých holí. Drželi jsme se jeden druhého. Já jsem šel při zdi, a tak se stalo, že jsem přistál v nějakém haraburdí, které se v jednom místě nacházelo.

Přišel k nám nějaký gentleman a snažil se nám pomáhat. Spolužák mu asi připadal jako vidomý, tak se ho ten pán začal vyptávat na mne: „On vůbec nevidí?“ „Ne, vůbec,“ odpověděl spolužák. „A to má po nějakém úrazu?“ ptal se pán dál. Nevím, co to kamaráda napadlo, ale odpověděl: „Jo, to má z války.“ „Tak na něj dávejte lepší pozor,“ pravil muž a zmizel za rohem. Zdálo se, že ho ta svérázná odpověď vůbec nepřekvapila.