;Měla jsem naplánováno velké prádlo, když k nám přijel na návštěvu manželův bratr. Spával vždycky v kuchyni, nechala jsem prádlo na druhý den a odstěhovala se do ložnice. Chtěli něco oslavovat, tak jsem je nechala raději samotné.

Ráno manžel vstal celý zelený, chodil kolem mne jako mátoha. Bylo jasné, že se mu něco přihodilo, ale nechtěl o tom mluvit. Konečně to nevydržel a svěřil se mi: „Víš, něco jsme včera vypili. Bylo mi v noci špatně, šel jsem na záchod a zuby jsou v hajzlu.“

Potom i s bratrem usilovně vybírali žumpu. Vytahali ji do dna, až konečně ty zuby našli. Když je vytáhli, tak se mě manžel přišel zeptat, jestli bych mu je mohla nějak vyčistit. Já, jak jsem byla zabraná do toho praní, jsem neviděla jiné východisko, než je také pořádně vyvařit. A to jsem tomu dala ránu! Zuby se tehdy dělaly z nějaké pryskyřice a po tom vyvaření se celé scvrkly.

Manžel musel zubařku poprosit o nové zuby a také se pochlubit, jaký osud ty jeho zuby potkal. Tak se jednou neozýval ze zubařské ordinace nářek, ale hlasitý, upřímný smích.