U nás v Chomutově do autobusů i trolejbusů nastupujeme pouze předními dveřmi. Do kasičky se vhazují mince a my postižení ukazujeme řidiči legitimace.

Přihnala jsem se na poslední chvíli, rychle sáhla do tašky a ukázala průkazku. Šofér se zasmál a pobaveně povídá: „Paní, vy jste se na té fotce povedla – jedna radost!“ Zatvářila jsem se nechápavě a ten šprýmař pokračoval: „Nejste na té fotce nějak moc snědá?“

Uraženě jsem se svým zbytkem zraku podívala na průkazku a strnula jsem. Já jsem totiž sáhla vedle a tomu dobrému muži jsem ukazovala průkaz mé Majdy, kde je kromě její fotografie ještě nápis – fenka Majda úspěšně absolvovala canisterapeutické zkoušky a může k dětem.

Zasmáli jsme se tomu oba. Ještě že je kolem nás tolik lidí se smyslem pro humor. Díky nim ty naše malé „trapásky“ nezraní, ale vnesou do světa úsměv a dobrou náladu.