Náš nevidomý kamarád Pepa přecházel vozovku zásadně tak, že držel bílou hůl vodorovně před sebou. Tvrdil, že jen tak je v bezpečí.

Jednou takto vykročil a vůbec nezaregistroval, že svou holí zvedl slečně kráčející před ním sukničku a nesl ji jako prapor.

Z davu se pobaveně ozvalo: „Hele, slepej, a jak je zvědavej!“