Potkala jsem svou bývalou kolegyni, a protože jsme se dlouho neviděly, vypadalo to, že náš rozhovor brzy neskončí. Obě jsme byly obtíženy igelitkami, tak jsme je raději složily na zem ke svým nohám. Kolegyně se přitom zasmála, že máme stejné tašky.
Povídaly jsme a povídaly, dokud hovor nepřerušil přijíždějící trolejbus. Moje známá rychle popadla tašku a zmizela v útrobách vozu. Já jsem vzala tu druhou a šla pěšky do jídelny pro oběd.
Obě nás čekalo nemilé překvapení, když jsme tašky otevřely. Já jsem našla v té své dušičkový věneček a ona na hřbitově nosič na jídlo.
Pavla Sykáčková