16. června je den rybářů. Začíná sezóna a od tohoto dne se smějí chytat sumci, candáti, štiky a ostatní dravci. Na tento den bývají plánovány noční rybářské závody. A takového závodu jsem se s nadšením zúčastnil i já. Doma jsem si pečlivě připravil batoh, nesměla v něm scházet dobře vychlazená slivovice na zahřátí a v peněžence dostatek peněz – na povolenku, na losy do tomboly a také na takovou tu nutnou útratu.

Dopoledne jsem si nachytal „nástražní“ rybičky, potřebné na lov rybích dravců. Sám jsem se dopravil k vodě, kde mi již kamarádi drželi místo. Takový závod začíná ve tři hodiny odpoledne a končí až druhý den dopoledne, v jedenáct hodin. V tu dobu se vyhodnocují úlovky a také se losuje tombola.

Úderem třetí hodiny všichni rybáři začali nahazovat své nástrahy do vody a silon zajistili tenkým plíškem (ten hlásí v nočních hodinách záběr dravce) a zábava začala volně plynout. Již se setmělo, musel jsem nahodit znovu, protože mi nástrahu serval úhoř. Kamarád se mi nabídl, že mi nahodí, ale to jsem hrdě odmítl: „Jsem rybář, a tak si nahodím sám!“ Rybičku jsem si pověsil za hřbetní ploutev a prudce jsem se rozmáchl. Uslyšel jsem, jak to šplouchlo, a byl jsem spokojen.

Ale ráno to bylo velké překvapení, když jsem našel rybičku viset na stromě, to, co v noci šplouchlo, bylo zátěžné olůvko. Všichni se tomu velice smáli a vtipné poznámky se sypaly na moji hlavu. „Dravci nepolezou kvůli Edovi na strom!“ Ale pak jim sklaplo, protože v tombole jsem měl pořádné štěstí, vyhrál jsem naviják, brodicí gumáky a několik drobností.

A tak pro mne skončily jedny závody, sice bez ryby, ale s prázdnou jsem přece jen domů nešel.