I nevidomí lidé mají smysl pro recesi a různé ptákoviny.

To se jednou u pivečka v hospodě vsadil jeden student Konzervatoře Jana Deyla, že cestou domů odzpívá celou latinskou mši. Je to velmi dobrý muzikant, a protože o prázdninách u nich ve vsi, kdesi na východním Slovensku, hrál na varhany v kostele, dobře ji znal.

Při odchodu z hospody se tedy mládenec dal do zpěvu. Samozřejmě nedozpíval a na zastávce tramvaje měl před sebou ještě hodný kus svého vystoupení. Lidé prý v úžasu hleděli, co se děje, dokonce si nechávali ujíždět tramvaje, aby o tento pozoruhodný výkon nepřišli. Nutno ještě podotknout, že ten hoch zpíval vysokým, zvučným hlasem, který se noční Prahou krásně nesl.

Byla to prý „Amerika“ jako hrom a hoch tu sázku samozřejmě vyhrál.

Pavel Pudil