Masérskou školu jsem absolvoval na Slovensku, v Levoči. Byli jsme tehdy v pubertálním věku, z domova – prostě bez dohledu rodičů. Proto jsme si občas zašli někam na pivečko a samozřejmě si k němu dali i cigaretku.

Jednou jsme tak seděli v trojici nevidomých. Kamarád si zapaloval cigaretu a vzhledem ke své slepotě zápalku špatně zhasl. Samozřejmě, my ostatní jsme to také neviděli a na chybu ho neupozornili. Po chvilce obsah obrovského hospodského popelníku vzplanul a my jsme to ani netušili.

Ale najednou – frrr! Všechno z toho popelníku bylo na stole a na našich kalhotách. Ten úlek a to dopuštění! S hanbou jsme opouštěli restauraci.

Venku se nám to kamarád pokoušel vysvětlit: „Já viděl oheň, tak šem fuknul, abych to zhasil!“ Začali jsme se nehorázně smát. „Bizouni,“ takovou měl totiž přezdívku, „ty jsi ale somár!“ „No, a čo, ale šem dobre fuknul.“

Josef Drábek