Blížily se Vánoce. Šli jsme koupit vánočního kapra. Mám rád, když je kapr pěkně veliký, není potom samá kost a můžeme si na něm pochutnat i my dva nevidící – já i můj bratr Pepa.

Vybrali jsme pěkného chlapáka, vážil asi 3 kila. Doma jsme mu napustili plnou vanu vody a kapr si v ní spokojeně plaval. Ale ženským večer vadilo, že jim okupoval vanu. Tak jsem ho raději zabil, vyčistil a zanesl do kotelny, kde měl do rána počkat na další zpracování. Bratr Pepa o tom všem nevěděl a zavřel na noc do kotelny naše dva psy.

Ráno jsem kapra hledal, ale kbelík byl prázdný. Hledali jsme ho potom i s bratrem. Přišla nám na pomoc sousedka, ale po kaprovi nikde ani stopa. Raději jsem tedy nechal koupit ještě dalšího kapra, aby rodina nepřišla o štědrovečerní večeři.

Nakonec mi napadlo, kdo by mohl být viníkem téhle záhady. Zavolali jsme do kotelny mého psa a já jsem ty vidící vyzval, aby sledovali, co bude dělat. Usina šla automaticky ke hromadě uhlí, vyhrabala kapra a předala mi ho. Byl celý, jen asi vypadal poněkud na černo.

Ale nový kapr byl už mezitím koupený. Celá rodina se večer divila, že je z jednoho kapra tak veliká hromada řízků.

Vojtěch Přikryl