Že bych se svými tlustými brýlemi byla zrovna nenápadná, to se říci nedá. A tak když jsem byla s přáteli v restauraci, byl ke mně úslužný číšník tak pozorný, že mě samou ochotou málem krmil. Dost mě tím znervózňoval.

Při odchodu jsme byli již skoro za dveřmi, když jsem zjistila, že nemám kapesník. Vracím se ke stolu, nadzvedám trochu ubrus a pátrám i pod stolem, jestli ten zatoulaný kapesník nezahlédnu. Úslužný číšník je v mžiku vedle mne: „Promiňte, paní, vaši přátele na vás čekají u dveří, už je nehledejte!“

Pavla Sykáčková