Vykračovala jsem si to s bílou holí v ruce a "kyvadlovou technikou" zkoumala terén. Přiběhl ke mně asi šestiletý kluk a zvědavě se zeptal: "Paní, co to s tím klacíkem hledáš?" "Málo vidím, a tak mi ta hůlka ukazuje cestu," odpověděla jsem. "Neukrátí se ti, když s ní tak šmejdíš?" "Neukrátí, já ji také někdy nechám i odpočinout," ujistila jsem ho s úsměvem. Kluk utíkal kus přede mne, pak zastavil a zavolal: "Paní, můžeš nechat hůlku odpočinout, na cestě je prázdno! Já koukám za tebe!"