Skupinka mladých lidí, členů Mládeže Českého červeného kříže, přišla jednou se žádostí, abychom jim pomohli. Připravovali soutěže mladých zdravotníků a napadlo je, že kromě obvyklého ošetřování zlomenin a transportu zraněných přidají ještě další disciplínu - pomoc nevidomým v běžném životě.

A tak se nás několik sešlo v nedalekém lesnatém údolí. Zaujali jsme strategické místo poblíž stánku s občerstvením a přicházejícím družstvům jsme zadávali úkoly "ze života". Jeden z nich zněl: -"Na kraji silnice stojí nevidomý a vypadá bezradně. Oslovte ho, zjistěte, co potřebuje, a pomozte mu."

Jeden nevidomý potřeboval doprovodit k taxíku, jiný přejít přes cestu, další měl žízeň a chtěl najít stánek s občerstvením. Důležité bylo, jak mladí dokáží s postiženým komunikovat. Protože bylo stále větší horko, spojovali jsme přecházení přes cestu s hledáním občerstvení. Mladí by se přece také měli naučit, jak usadit nevidomého ke stolu, jak mu říci, kde má sklenici, a další nezbytnosti.

Před příchodem posledního družstva prohlásil jeden z nás - Libor: "Musíte to zvládnout beze mne, já totiž musím…" Nedořekl, protože poslední družstvo už bylo tady a dychtivě čekalo na úkoly. A tak nezbylo, než je požádat o doprovod, ne ke stánku, ale k "boudičce se srdíčkem". Koneckonců, i to přece patří k životu. Nikdo z nás ale netušil, že jde o čistě dívčí družstvo. "Nebojte se, my jsme budoucí zdravotní sestřičky," uklidňovaly nešťastníka dvě dívčiny a popadly ho každá z jedné strany. Jsou okamžiky v životě slepcově, kdy není nálada na osvětu. Cesta ke kadibudce se zdála nekonečná.

"Děkuju, děvčata," vysoukal ze sebe kamarád, když se konečně dostal ke kýženému cíli. "Počkejte, my vám pomůžeme," ujišťovaly ho ochotné zdravotnice a snažily se vecpat za ním. Libor vehementně přibouchl dveře. Dívčiny však byly nabity touhou POMÁHAT. "Opravdu nepotřebujete pomoc? Vážně to zvládnete sám?" bušily neodbytně na dveře. Když už se ho ptaly poněkolikáté, rozkřikl se na ně: "Jestli si vážně myslíte, že slepej si není schopen obstarat ani to nejzákladnější, tak teda do zdravotnictví nepatříte!"