Orientace v terénu hlučných městských ulic nám dává dost zabrat. Když k tomu člověk ještě sem tam pochytí úryvky hovorů kolemjdoucích nebo jejich hlaholení do mobilních telefonů - má z toho v hlavě pěkný zmatek.

A tu se někdo přižene, plácne mě do zad a: Hádej, kdo jsem? Tak často lovím v paměti, kde jen jsem ten hlas slyšela. Tak, jak si mohou vidící splést podobu, tak si my, zrakově postižení, spleteme hlas. Já, v přesvědčení, že mluvím se známou z knihovny, bodře zareaguji: "Tak povídej, jaké máš novinky, ať to mohu sdělovat ostatním, kteří na to čekají!" A pěkný trapas byl na světě. Ten hlas patřil mé bývalé kolegyni, která se rozvedla a právě se soudila o majetek.