Bylo již pořádné šero, když jsem venku lákala svého kocourka k návratu domů. Jenže on nedbal a určitě zkoušel, kam až dohlédnu. Jako šipka měnil místo, až najednou jakoby ztuhl a zůstal ležet v trávě. Plížím se po špičkách a pomalu zkracuji vzdálenost. Natáhnu ruku, vyčkávám, ale kocour nic. Tak ještě ladný přískok a "mám tě, chlupáči!". Jenže místo kocoura držím v ruce hadr na podlahu, který spadl ze šňůry do trávy.

Kocour seděl na okně a zřejmě mě pobaveně pozoroval. Byla jsem vděčná, že v té době všichni sousedé sledovali televizi a neviděli, s jakým nasazením jsem ulovila ten černý hadr.