Byly jsme v bytě tři: přítelkyně Lenka, moje švagrová - obě jsou slabozraké a s berlemi - a já, zcela nevidomá. Ten den jsem byla objednaná k zubnímu lékaři a Lenka se nabídla, že mě tam doprovodí.

Chystaly jsme se na cestu a ona najednou zjistila, že nemá brýle. Všechny tři jsme se daly do hledání, avšak bez výsledku, brýle nebyly nikde. Byl již nejvyšší čas k odchodu, abychom stihly hodinu, na kterou jsem byla objednaná. Lenka si tedy vypůjčila brýle od mé švagrové, třebaže každá měla jiný počet dioptrií. Vidění bylo tudíž všelijaké, ale v dané situaci to bylo jediné řešení.

Na ulici jsme musely obejít tři ženy, které tu stály v družném hovoru. Jedna z nich se za námi rozběhla s hlasitým voláním: "Paní, paní, máte na zádech brýle!" K neuvěření, ale opravdu tam byly, zaklesnuté za pásek Lenčina kostýmkového kabátku. Velmi jsme se divily, jak se tam ty brýle dostaly a že se tak dlouho udržely na tak neobvyklém místě.

V životě se však stávají i neuvěřitelné náhody.