Někdy je docela trapné, když vstoupím do plného trolejbusu a lidé, přitahováni bílou holí, se rozhlaholí. Ze všech stran se najednou ozývá: "Pusťte ji sednout! Nevidíte, že je slepá?" A už se mě chápou ochotné paže a doslova se mnou smýkají a pohazují tak dlouho, až přejedu alespoň o dvě stanice. Sedím v obklíčení těch, kteří samou ochotou usadit tu slepou chudinku vypudili ze sedadel tucet jiných.