Dnes už poněkolikáté se v myšlenkách vracím na jednu hodně rušnou pražskou křižovatku. Na tu, na které jsem ráno nepřevedla mladého člověka s bílou holí na protější chodník. Nepřevedla, protože jsem nechtěla o tuhle příležitost připravit jiného mladíka, který očividně vybojovával svůj zápas: Mám, nemám? V rozhodující chvíli, právě když blikla oranžová, se přece jen odhodlal: "Chceš na druhou stranu? Tak se mě chyť. Já tam jdu taky." Nevidomý se na druhém chodníku rozloučil: "Dík, a slunce v duši!" "Slunce v duši, jo? To máš od toho, co předpovídá počasí v televizi, že?" "Ne, to mám ze své vlastní zkušenosti," usmál se, a ten úsměv mu na tváři vydržel nejméně deset minut. Možná i déle, ale pak už se naše cesty rozešly. Jsem přesvědčena o tom, že onen nevidomý z dnešního rána neměl ten pozdrav odposlouchaný od pana Zákopčaníka ani ho neopakoval bezmyšlenkovitě jako nějakou frázi. Šťastný úsměv na jeho tváři nemohl nikoho nechat na pochybách, že to má skutečně zažité, že to má z vlastní zkušenosti. V tom člověku prostě bylo světlo. A bylo to na něm vidět. Bylo v něm světlo, protože ho do svého nitra pustil. V téhle souvislosti se mi od rána v mysli nevrací jenom ta scéna z rušné křižovatky, ale taky jedna známá křesťanská píseň se slovy: "Měl bych mít bílou hůl a na očích pásku, protože nevidím, jak vroucně má Bůh rád." Kolik takových "nevidomých" mezi námi "vidoucími" asi je? Možná většina. Nedovedu to odhadnout a ani na to nemám právo, protože přikázání je jasné a nekompromisní: nesuďte a nebudete souzeni. Ale dám vám typ, jak snadno a celkem přesně můžete odhadnout procento lidí se sluncem v duši mezi těmi, kteří po ulici s tou bílou holí skutečně chodí. Stačí přečíst si příběhy nevidomých, které sesbírala paní Jiřina Medveďová ze Zlína a které jako útlou knížečku s názvem "S bílou holí" vydalo Karmelitánské nakladatelství. Až vás zase někdo nebo něco naštve, doporučuji přečíst si z ní kterýkoliv z příběhů, zazpívat si "Měl bych mít bílou hůl a na očích pásku…" a hned bude líp. Možná i to slunce v duši se objeví.

MUDr. Marie Svatošová