Před několika lety mi Martečka Zemanová ze Zlína udělala velikou radost, když mne pozvala k výcviku orientace na rekondičním pobytu ve Chvalčově pod svatým Hostýnem. Požádala mě, abych zajistil půldenní zájezd na sv. Hostýn i s účastí na bohoslužbách. Tohoto úkolu jsem se chtěl zhostit co nejlépe, a tak jsem naši pouť nahlásil rektorovi baziliky se žádostí, aby byly přímluvy mše svaté zaměřené na nevidomé. Otec Chromeček mi přislíbil všechno, oč jsem ho žádal. Když jsme ale na Hostýn přijeli, přišel za námi a omlouval se, že nám nemůže tak docela vyhovět, protože se na ten den nahlásila arcibiskupská kurie, kněží kurie budou koncelebrovat mši svatou s arcibiskupem. Byl jsem trochu zklamaný, ale nedal jsem to na sobě znát. Před začátkem mše přišel kněz za námi znovu, prý mu to nedalo a svěřil se s naším přáním panu arcibiskupovi, a ten že by chtěl s námi mluvit. Šli jsme tam se šéfkou, tedy s Martečkou. Pozdravili jsme se s otcem arcibiskupem a on se nás vyptával, z kterého jsme ústavu. Vyvedli jsme ho z omylu a několika slovy mu vysvětlili, za jakým účelem jsme celý týden na Chvalčově, a také, proč jsme přijeli na Hostýn. Mše byla slavnostní a pro nás bylo milým překvapením arcibiskupovo kázání. Z našich kusých informací udělal krásnou homilii o výcviku orientace nejen na této zemi, ale také na cestě k nebi. I naše přímluvy byly použity v plném rozsahu, takže jsme se vraceli do střediska povzneseni a potěšeni. U oběda pak za mnou přišlo několik lidí s dotazem, jak jsem to udělal, že kvůli nám přijel na Hostýn arcibiskup i s celou skupinou kněží. Snažil jsem se vysvětlit jim to po pravdě, ale když jsem poznal, že se mi nevěří, mávl jsem rukou a řekl: "Tož, to víte, já jsem Jan, rektor baziliky je Jan a arcibiskup je také Jan. Co by to Jani pro kamaráda neudělali?"

Jan Juráň