Již pět let navštěvuji dramatický kroužek umělecké školy v Brně. Někdy přicházím do školy o něco dříve, abych se mohla pokochat směsicí hudby různých nástrojů. V zimě si hudbu vychutnávám na chodbě před učebnami, na jaře a na podzim mi zpříjemňuje procházky po školním dvoře, kam doléhá otevřenými okny. Také dnes nechci vynechat svou relaxační půlhodinku. Zahajuji ji procházkou, musím však dávat pozor na sloupy, kterých je na školním dvoře celá řada. Když mě procházka omrzí, zastavuji a pokouším se rozeznávat jednotlivé hudební nástroje. Znějí tu housle, příčná i zobcová flétna a samozřejmě nechybí ani klavír. Je to nejnádhernější koncert, jaký znám, školní dvůr se mi tu mění v koncertní síň. Chybějí v ní jen sedadla, snad mi je nahradí lavička. Hledám ji, nikde však není, mám prostě smůlu. Stojím tu bezradně, slavnostní náladu střídá zklamání. Někdo přichází. "Hledáte něco?" osloví mě mužský hlas. Okamžitě poznávám pana školníka, svého "anděla strážného". Nikdy mi nevnucuje svou pomoc, je-li to ale opravdu potřeba, objeví se v pravý čas. "Hledám lavičku", odpovídám smutně, "myslela jsem, že je pod stříškou." "Lavičky jsou přestěhované," vysvětluje školník a ochotně mi nabízí, že mě k nim zavede. Najednou se však zamyslí a řekne: "Víte co, já vám ukážu, kde lavičky jsou, abyste si tam příště mohla dojít sama." Jsem mu za ten báječný nápad moc vděčná a s radostí ho následuji k vstupním dveřím, odkud prý je to nejlehčí. "Stoupněte si, prosím, zády ke dveřím," radí mi můj nový instruktor, "po levé straně je obrubník, jděte podél něho, i když se začne zatáčet, a až skončí, budou před vámi lavičky." "Hurá, lavičky jsou na světě!" Příště už mi v mé koncertní síni nebude chybět vůbec nic. Opakuji si několikrát tu novou trasu tam a zpět, aby se mi vryla do paměti. Paní, sedící nedaleko, mi prozradila, že mě školník pozoruje oknem. Jak říkám, anděl strážný. Doma jsem ještě dlouho přemýšlela o tom, jak mi školník zasvěceně vysvětlil cestu k lavičkám. Jako by byl instruktorem prostorové orientace, klidně by se jím mohl stát. Ví totiž, jaké orientační body mají pro nás smysl a usnadňují nám cestu k cíli.

Lenka Řehánková