Můj nevidomý manžel, vodicí fenka a já jsme šťastně našli kupé, kde už seděli dva nevidomí kamarádi s blonďatou průvodkyní. Jestli tam byl ještě někdo, to můj zbytek zraku nezaregistroval. Když jsme si sdělili novinky, nadhodila jsem: "Včera jsem slyšela dva nové vtipy o blondýnkách, ale nechci se tě, Lenko, dotknout."
"Ale klidně," usmála se průvodkyně. Samozřejmě nezůstalo jen u těch dvou, vtip střídal vtip a kupé se za chvilku otřásalo smíchem. Když jsme vjížděli do Prahy, ozvalo se najednou z kouta: "S dovolením, ráda bych na chvíli vyšla na chodbičku." Od okna vstala mladá žena a kupé se najednou rozzářilo záplavou světlých vlasů. "Lenko, proč jsi mě neupozornila, že ta paní je blondýnka?" sykla jsem, sotva naše spolucestující zmizela. "Jó?" podivila se průvodkyně. "Já si toho ani nevšimla!" No, co jiného taky můžete čekat od blondýnky.
Jenomže ono to mělo dohru. Při vystupování jsem se ocitla v těsné blízkosti té paní, a tak jsem se omluvila: "Promiňte, nevěděla jsem, že máte světlé vlasy." "Proč se omlouváte? Já ty vtipy taky vypravuju, ale ty vaše, ty jsem ještě neslyšela."

Stanislava Krajíčková