Moje přítelkyně nechala vyměnit zámek ve dveřích svého bytu, snad kvůli zlodějům. Seděli jsme v družném hovoru na lavičce a ona rozdělovala nové klíče. Její dospělý syn s rozmáchnutím odhodil do trávy ten starý, aby se mu s novým nepletl. Ale ouha, "chybička se vloudila", klíče se mu v ruce nějak popletly a do trávy odletěl ten nový. Ale hledej klíček v husté trávě. Půjčil si moji bílou hůl a systematicky rozhrnoval zelený porost a pátral po klíčku. A my jsme se zatím s jeho mámou dobře bavily na jeho účet. Na okraji trávníku zastavilo auto. Vyskočili z něho žena a muž a běželi na pomoc "ubohému slepci", který usilovně šmátral bílou holí kolem sebe. A my dvě už jsme byly tak rozdováděné, že jsme se tomu rozchechtaly na celé kolo. Nebylo to od nás pěkné, uznávám, také jsme za ten smích dostaly patřičně vyhubováno. Dvojice zachránců popadla nebohého slepce a v momentě ho odvlekla ke dveřím do domu. Pak se pohoršeně obrátila na nás a zpražila naši veselost tvrdými slovy kritiky. "Vy jste ale bezohledné ženské, bavíte se na úkor slepého chudáka, že vám není hanba!" Hanba nám sice byla, ale výbuch smíchu se nějak zadržet nedal. Pohoršená dvojice nasupeně nasedla do auta a odfrčela. A jedno veliké nedorozumění bylo na světě.

Pavla Sykáčková