;V domově mládeže, kde jsem během středoškolských studií bydlel, pracovala jako uklízečka jistá paní Pokorná. Byla to hodná, trochu jadrná žena se zemitým humorem. Jednou ráno se stalo, že jsem se před snídaní stavil u kamaráda na pokoji. Něco mi podával a spadlo nám to na zem. Nenašel jsem to ani já, což by možná nebylo tak zvláštní, protože vůbec nevidím, nenašel to však ani kamarád, jenž ještě viděl dost slušně. Poprosili jsme tedy paní Pokornou, aby nám to našla. Paní Pokorná onu věc našla a dodala: "Kluci, vy jste úplně slepí."

Smysl pro humor mi celkem nechybí. Naladil jsem tedy co nejukřivděnější obličej a tón a pravil jsem: "No, to víte, paní Pokorná, já ráno nějak špatně vidím!" Uklízečku to nevyvedlo z míry, rozesmála se, plácla mě rukou přes záda a řekla: "Pavle, ty jsi blbec, to snad není pravda."