Tato slova říkám v situacích, kdy perspektiva pozitivního vývoje nebo cesta vpřed bývají nulitní. Nebo také o mužstvu před prohrou, o lidech, kteří už prohráli život, majetek, anebo došli už ke konci své cesty. Takových situací bývá v životě mnoho, kdy se zdá, že je už všechno ztraceno, a člověk má chuť kapitulovat. To je totiž to nejsnadnější - vzdát to. Někdo své prohry zapíjí opojným mokem, někdo se vzchopí a začne znovu, poučen svými vlastními chybami.

     Lidský život - to není cesta po dálnici. Zejména pro nás, zdravotně postižené. Naděje nemáme nikdy nadbytek. Spíš nejistoty a riskantní kroky do tmy provázejí náš život. Naděje - to je fenomén lidského života. Fenomén vzácný, protože právě on dává našemu životu ten správný rozměr, akcent a vůni.

     Všichni lidé touží po naději a s ní také chtějí důvěřivě projít celým údobím života. Život bez naděje, to je auto bez brzd, bez volantu a s prázdnou nádrží. Loď bez kormidla a plachet. Naději se nelze naučit, není volně směnitelná za lecjakou minci. Míti naději pro tento svět a život v něm je dar získaný vírou a láskou.

     Převážné většině lidí se naděje nedostává, neboť nejsou schopni opravdové víry a opravdové lásky. Proto si naději kupují, na den, na týden, na měsíc. Jsou to sázky na koně, sportka, sazka, losy stírací a nestírací, hrací automaty a jiné podobné lapače peněz. Vůdčí motivací je: málo dát a hodně získat. Tato primitivní spekulace není obvykle úspěšná, a to nejen v prostředí hráčských systémů, nýbrž v životě vůbec. Život se nedá vychytračit.

     I ty nejhloupější režimy dobře vědí, jak je naděje vzácná pro lidský život. Proto o ni lidi připravují, na dobu určitou či neurčitou. Jen vzácní lidé se naděje zbavit nedají, ani za štangli salámu, ani za řád, vzácný titul či poplužní dvůr. Mít naději, to znamená - nevzdávat zápas. To by mělo pro nás, zdravotně postižené, platit pro všechny!

     Mít naději, to znamená bojovat i ve změněných podmínkách, které nám byly vnuceny nemocí, neštěstím, sociální či politickou situací. Naděje a víra v pravdu dávají člověku i národu odvahu neklesat a bojovat. A to i tenkrát, když všechna pravděpodobnost ukazuje na marnost zápasu a nevyhnutelnost prohry.

     Naděje k nám nepřichází sama od sebe. Ona totiž vyrůstá z pravdy a na ní je založena. Mít opravdovou naději v tento svět znamená živit ji ryzí pravdou.

     Mít naději znamená taky ochotu přijmout zklamání a prohru, pokoření i urážku. Kdo ví, že buduje svůj život na pravdě, ten obstojí v každé situaci.

     Mít naději pro tento svět znamená nebýt jen divákem a nečekat, jak dopadne představení.

     Mít naději pro tento svět znamená chodit po této zemi jako po půdě svého domova.

     A domov - to je rodina, teplo, bezpečí a láska.